Cody z Josefovské pevnosti
|
O Codym:
Exteriérově je to poměrně povedený pes. Ovšem, kdyby stál na trochu delších nožkách a měl trochu "mužnější výraz". Jinak má dle mne krásně tvarovanou - více moderní - hlavu. Uši má správně nasazené tam, kde byste je čekali a za vhodných povětrnostních podmínek je má i ideálně klopené. Oči jsou standartní - to znamená, že vůči psu vlastně trochu malé, ale mandlového tvaru a toho správného zbarveni. Srst, hlavně krásná zlatá, je ideální. Standartně vykreslené má i bílé znaky i plný límec. Ocas při vzrušení trochu zvedne, ale netočí jej.
Trochu složitější je to s jeho povahou. Je to skutečně hodně citlivý pes. Rád spolupracuje s člověkem. Vždy se s ním dá domluvit. Baví ho všechny kynologické sporty, kterým se věnujeme.
Exteriérově je to poměrně povedený pes. Ovšem, kdyby stál na trochu delších nožkách a měl trochu "mužnější výraz". Jinak má dle mne krásně tvarovanou - více moderní - hlavu. Uši má správně nasazené tam, kde byste je čekali a za vhodných povětrnostních podmínek je má i ideálně klopené. Oči jsou standartní - to znamená, že vůči psu vlastně trochu malé, ale mandlového tvaru a toho správného zbarveni. Srst, hlavně krásná zlatá, je ideální. Standartně vykreslené má i bílé znaky i plný límec. Ocas při vzrušení trochu zvedne, ale netočí jej.
Trochu složitější je to s jeho povahou. Je to skutečně hodně citlivý pes. Rád spolupracuje s člověkem. Vždy se s ním dá domluvit. Baví ho všechny kynologické sporty, kterým se věnujeme.
Kodymu k narozeninám:
16. 6. je tomu šest let…
Matka Příroda tvořila ten den už několikáté štěně. Znuděně si zívla, lokla si horké kávy a pokračovala v práci:
„Takže co to tu máme … zív … hmm, kolie… jasně, krásná zlatá, standartní uši, sladký obličej, bílá náprsenka, tlapky…“
Opět si chtěla loknout kávy a s nechutí zjistila, že došla. Rozladěně podržela tvorečka v úrovni očí. Dnes jí ti psi vážně nebavili. Standartní, standartní nuda. No dobře, vnější podobu by měla, bylo třeba doladit povahu a pejsek je hotov. Může jít tvořit další.
Otočila se k plátěným váčkům, ve kterých schovávala povahové vlastnosti. Hmm hmm. Líně četla nápisy na váčcích a v očích jí to náhle zaplálo novým zájmem. Nemusela by to být taková nuda… A začala se činit! Teprve teď jí to bavilo. Bylo to šílené, nestandartní, ale zábavné.
„Špetka elánu, trochu strachu…hups, teď mi tam toho upadlo trochu více… dorovnává se to odvahou… teď inteligenci, jejky to jsem přehnala. Jé, fóbie… ty jsem dlouho nepoužila… To chce doplnit trochou žravosti… aaa zase mi to upadlo.“
A tak dále a tak dále. Kde měla být špetka, byla hrstka. A naopak. Zvířata v okolí poděšeně zvedla hlavu: z domova Matky Přírody se ozýval smích.
Když byla hotová, podržela Matka Příroda tvorečka v natažené dlani a zálibně si jej prohlížela. „Jejda,“ zasmála se. „To byla jízda, ale asi bych to neměla opakovat.“ Pak se otočila ke štěněti: „Je čas se narodit.“ A vyslovila i další dvě slova, která měla psa provázet životem.
A tak přišel na svět Cody. Neuvěřitelné a neopakovatelné psisko plné protikladů. Bojí se tam, kde to jiné ani nenapadne a projeví odvahu na místech, kam se jiní ani nedostanou. A tak, zatímco se bojí bílé barvy na přechodech v zimě, vlítne při agility do tunelu jakékoliv barvy. Ač se přes silniční mosty plíží, s klidem přejde úzké rozviklané lávky nad řekou. Uzavřené místnosti jej děsí, ale sebetemnější sebehustší les je mu druhým domovem. Když nemusí, nechodí do „děsivé“ kuchyně, ale dokáže celou noc hlídat malou autobusovou zastávku v zapadlé vsi před každým vetřelcem…
Zažili jsme spolu už mnoho. Někdy to nebylo jednoduché, ale Codýska vždy provází slova Matky přírody, s nimiž jej poslala na svět:
ŽÁDNÁ NUDA