Cody 16.6.2009 - 24.11.2016 Nemá cenu se ptát, proč já, proč my...Proč to vzalo takový konec. Jednoduchá odpověď by byla: protože si Cody špatně zlomil kůstku na velmi špatném místě. A protože to nezvládl psychicky, bylo to vše dvakrát rychlejší. Den byl jako deset dní a Cody stárl před očima. A nemocná noha se rozpadala... a pak i ta zdravá. Nepomohlo nic. Nebylo cesty zpět. Pokud nějaká léčba zabírala, jen proces zpomalila, nezastavila. Nakonec se obě zápěstí zbortila. Poslední zánět zvětšil zlomenou nohu do obřích rozměrů. Kolie s nohou bernardýna... A Cody přestal žrát. Poslední jídlo nestrávené vyzvracel. Byl čas to ukončit. Tohle už nebyl život... Po konzultaci s několika veterináři jsme pomohli Codymu odejít. Žádný Happy end... ale jinak to byl poměrně dobrý příběh. Vezmeme-li fakt, že beze strachu není odvaha, byl Cody tím nejodvážnějším psem, co jsem znala. Bál se spousty věcí, ale spoustu strachů překonal. Dokázal se stát agiliťákem, skvělou agilitní kolií se sbírkou pohárů a článkem v časopise... Prošel místa, kam se mnozí psi ani nepodívají. Hlídal mne na bivaku, brodil rozvodněnou řeku, lezl po skalách, jezdil vlaky i autobusy...Závodili jsme nejen v agility, ale i v poslušnosti, obedienci, dogtrekkingu, treibballu... Nakonec jsme na nic neměli moc času... pro vše přišel konec příliš brzo. Na psa, jehož seznam fobií a strachů by byl tak na dvě hustě popsané "áčtyřky" to bylo dobré. Ze začátku se bál i cizích bočnic na cizích cvičácích, ale nakonec ho nevyvedl z klidu žádný závodní prostor. Naučil se agility milovat. A pak, jako vždy v nejlepším, musel skončit. Bylo nefér, vytvořit mu závislost a pak mu ji vzít. Žádná náhradní aktivita nebyla dostatečnou náplastí... Pes, co se plížil po mostech, protože se bál prázdnoty pod sebou, přebíhal vesele polorozpadlé lávky a každou kladinu. Vesele v trysku tahal koloběžku každou lesní cestou, ale na ulicích se plížil. Mozaika rozporuplných příběhů vytvořila jeho život, jeho příběh. Mám mnoho společných zážitků, které budu i nadále vyprávět. Byl to dobrý příběh, Codýsku. Všechny ty poražené strachy, vyhrané drobné bitvy...
Hodno hrdiny. A Hrdinové neumírají stářím...
0 Comments
|